Proč reforma přichází právě teď
Veřejné zakázky tvoří v Evropské unii trh o objemu zhruba 2,5 bilionu eur ročně, tedy přibližně 14–16 % HDP Unie. Přesto hodnotící zpráva Komise z října 2025 konstatovala, že stávající směrnice z roku 2014 splnily své cíle jen částečně — právní jistota se nezlepšila, byrokracie přetrvává a přeshraniční účast dodavatelů zůstala nízká.
K tomu se přidávají geopolitické důvody: nejasná pravidla pro přístup subjektů ze třetích zemí (zejména z Číny) na unijní trh. Komise proto v návaznosti na Draghiho zprávu o konkurenceschopnosti a další strategické dokumenty přišla se zcela novým nástrojem. Dva hlavní cíle: zjednodušit zadávání a posílit strategické zadávání s důrazem na kritérium „Made in Europe".
Od tří směrnic k jedinému nařízení
Klíčovou změnou je nahrazení tří samostatných směrnic — klasické (2014/24/EU), sektorové (2014/25/EU) a koncesní (2014/23/EU) — jediným nařízením o 149 článcích v 7 částech.
Zásadní rozdíl spočívá v právní formě. Nařízení je přímo použitelné ve všech členských státech a nevyžaduje transpozici do vnitrostátního práva. Směrnice o obranných a bezpečnostních zakázkách (2009/81/ES) zůstává nedotčena a zakázky ve výzkumu a vývoji budou z působnosti nařízení vyňaty a přesunuty do nově navrženého European Innovation Act.
Evropská preference: nový nástroj proti dodavatelům ze třetích zemí
Jedním z nejvýraznějších prvků je institut evropské preference. Ten zadavatelům umožňuje — a v některých případech ukládá — zohlednit původ dodavatelů, zboží, služeb a prací. Uplatnit jej lze třemi způsoby:
- omezením okruhu účastníků na unijní nebo tzv. pokryté subjekty (ze států s dohodou o přístupu na trh),
- požadavkem na minimální podíl unijního původu u dodávaného plnění,
- zvýhodněním nabídek unijního původu v hodnotících kritériích.
Komise navíc získá pravomoc akty v přenesené pravomoci zcela vyloučit „nepokryté" dodavatele z konkrétních řízení, vyžadují-li to strategické zájmy Unie. Právním základem je judikatura SDEU — rozsudky ve věcech C-652/22 (Kolin) a C-266/22 (CRRC Qingdao), podle nichž se principy unijního zadávacího práva nevztahují na subjekty ze třetích zemí bez mezinárodních závazků vůči Unii. Otevřenost trhu je tak nově výslovně podmíněna reciprocitou.
U zakázek týkajících se kritické infrastruktury, citlivých informací a kyberbezpečnosti navíc nařízení požaduje aktivní řízení bezpečnostních rizik (např. bezpečnostní prověrky, soulad s NIS 2, šifrování) a diverzifikaci dodavatelských řetězců.
Méně řízení, více důrazu na kvalitu
Návrh redukuje počet hlavních zadávacích řízení z pěti na tři: otevřené řízení, dynamický nákupní systém (pro standardizované nákupy) a inovační řízení (pro vývoj nových řešení). Nejde o zcela nové typy, ale o zjednodušení a zpružnění pravidel.
Významná je i povinná kvóta pro kvalitativní kritéria: minimální váha 30 %, u zakázek s vysokým podílem lidské práce (služby, poradenství) až 50 %. Cílem je opustit praxi honby za nejnižší cenou a posílit roli kvality, sociálních aspektů a udržitelnosti.
Co to znamená pro české právo
Přijetí nařízení by mělo zásadní dopad na zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Většina jeho ustanovení by se stala nadbytečnou, protože nařízení bude platit přímo. V platnosti by zůstala pouze úprava vnitrostátních přezkumných řízení (pravomoci ÚOHS a soudní přezkum) a případně obranné zakázky.
Kdy se připravit
Nařízení nyní čeká projednání v Evropském parlamentu a Radě. Předpokládaná účinnost je rok 2029. To ponechává zadavatelům, dodavatelům i jejich poradcům čas na přípravu — ale vzhledem k rozsahu změn se vyplatí sledovat legislativní proces od začátku.
Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje individuální právní poradenství. Právní úprava se vyvíjí; aktuální znění předpisů doporučujeme ověřit před konkrétním krokem.
